Jak, kde a proč ?

Chlap by měl mít koníčka, motorku, nějaký sport anebo se přetlačovat s přírodou.  Mě bavila práce…. práce záchranáře. Je to práce, která
uspokojuje duši a dává jiný pohled na život. Zachraňujete, jezdíte na hraně s ambulancí, lítáte… ano, lítáte … lítáte v oblacích záchranářskou helikoptérou … a tam to začalo.

V devadesátých letech jsem několik let lítal na vrtuli u Záchranné služby. Prolítal jsem celou republiku křížem krážem. Věřte, že pohled z ptačí perspektivy byl okouzlující a samozřejmě už jsem nechtěl koukat jinak. Když jsem přestal poletovat po obloze a vrátil se na zem, hledal jsem možnosti, jak se do mraků vrátit. 

A pak se objevil dron neboli koptéra. Ano, chytlo mě to a stále drží. Lítáte a koukáte očima orlů ve skalách, očima labutí nad vodou i očima holubů ve městě. Úžasné záběry z přírody, ale i sportu a infrastruktury.

Přibližně dvanáct let poletuji s dronama a také jsem jich v začátku hodně rozbil, i ztratil. Samozřejmě od nejmenších, za pár stovek, až po dnes profesionálních, které (jako vše profi) už stojí desetitisíce. Baví mě lítat, ale naše legislativa se posouvá Evropou a i já, se musel posunout s ní.  Tak přišel pilotní průkaz bezpilotních systémů. A pak přišel nápad od naší kamarádky (fotografky) se propojit a občas jí pomoci zalítat foťákem-kamerou současně s focením. Proto přišlo na svět i povolení používat dron k práci. Stal jsem se legálním pilotem 🙂